Jak napsat zprávu, která zaujme: Praktický průvodce slohem

Definice zprávy jako slohového útvaru

Zpráva představuje jeden ze základních slohových útvarů publicistického stylu, který se vyznačuje svojí věcností, stručností a především objektivitou při podávání informací. Jedná se o slohový útvar, jehož hlavním posláním je informovat čtenáře o konkrétní události, která se již stala. Na rozdíl od jiných publicistických útvarů se zpráva vyznačuje absencí subjektivních hodnocení a osobních názorů autora.

Charakteristickým rysem zprávy je její pevná struktura, která vždy odpovídá na základní otázky: co se stalo, kde se to stalo, kdy se to stalo, kdo byl účastníkem události a případně jak a proč k události došlo. Tyto informace jsou uspořádány podle důležitosti, přičemž nejpodstatnější fakta jsou uvedena hned v úvodu. Tento princip se označuje jako obrácená pyramida, kdy se postupuje od nejdůležitějších informací k méně podstatným detailům.

V rámci zprávy jako slohového útvaru je kladen důraz na aktuálnost, přesnost a ověřitelnost poskytovaných informací. Text zprávy musí být formulován jasně a srozumitelně, bez zbytečných odbočení či stylistických ozdob. Používá se spisovný jazyk, převážně neutrální jazykové prostředky, a vyhýbá se expresivním výrazům či citově zabarveným slovům.

Zpráva může mít různý rozsah - od krátké novinové zprávy až po rozsáhlejší zpravodajský text. Bez ohledu na délku však musí zachovávat svůj informativní charakter a objektivitu. Důležitým prvkem je také titulek, který by měl stručně a výstižně shrnout obsah zprávy a přilákat pozornost čtenáře, aniž by sklouzával k bulvárnosti.

V současné době se zpráva jako slohový útvar využívá nejen v tradičních médiích, ale významně i v online prostředí. To s sebou přináší určité modifikace její podoby - například možnost průběžné aktualizace, propojení s multimediálním obsahem či interaktivními prvky. Základní principy zprávy však zůstávají neměnné: faktická správnost, objektivita a informační hodnota.

Pro správné napsání zprávy je nezbytné dodržovat časovou posloupnost událostí a logickou návaznost jednotlivých informací. Autor zprávy musí být schopen rozlišit podstatné informace od nepodstatných a předat je čtenáři v přehledné a srozumitelné formě. Zpráva nesmí obsahovat domněnky, spekulace či neověřené informace, které by mohly čtenáře uvést v omyl nebo zkreslit skutečnost.

V pedagogické praxi se zpráva řadí mezi důležité slohové útvary, jejichž zvládnutí je součástí základního vzdělání. Učí studenty pracovat s informacemi, formulovat myšlenky jasně a výstižně, a především rozlišovat mezi fakty a názory. Tato dovednost je v dnešní době informační přesycenosti mimořádně důležitá pro orientaci v mediálním světě.

Základní znaky zprávy

Zpráva jako slohový útvar má několik charakteristických znaků, které ji odlišují od ostatních slohových postupů. Základním prvkem zprávy je její věcnost a objektivita. Autor zprávy musí předkládat informace nezaujatě a bez osobních názorů či hodnocení. Text zprávy by měl být formulován jasně a srozumitelně, aby čtenář snadno pochopil předávané sdělení.

Důležitým aspektem zprávy je její aktuálnost. Informace obsažené ve zprávě by měly být čerstvé a relevantní k danému časovému období. Zpráva obvykle informuje o události, která se již stala nebo právě probíhá. Časová posloupnost hraje ve zprávě významnou roli, přičemž události jsou většinou řazeny chronologicky nebo podle důležitosti.

Struktura zprávy se řídí principem obrácené pyramidy, což znamená, že nejdůležitější informace jsou uvedeny hned na začátku textu. V úvodu zprávy by měly být zodpovězeny základní otázky: co se stalo, kdy se to stalo, kde se to stalo, kdo byl účastníkem události a případně proč k události došlo. Tento princip umožňuje čtenáři rychle se zorientovat v podstatě sdělení.

Jazyková stránka zprávy se vyznačuje spisovností a neutrálností. Autor by se měl vyvarovat expresivních výrazů, hovorových obratů či citově zabarvených slov. Text zprávy by měl být formulován v krátkých, jasných větách bez zbytečných odbočení a subjektivních komentářů. Důležitou součástí zprávy je také přesnost údajů - všechna jména, čísla, data a další faktické údaje musí být ověřené a správně uvedené.

V současné době se zprávy často objevují v různých médiích, od tištěných novin přes internetové zpravodajské portály až po televizní a rozhlasové vysílání. Každé médium má svá specifika, která ovlivňují formu zprávy. Například internetové zprávy bývají často doplněny multimediálním obsahem, jako jsou fotografie, videa nebo odkazy na související články.

Při psaní zprávy je třeba dbát na její přehlednost a logickou strukturu. Text by měl být členěn do odstavců, přičemž každý odstavec by měl obsahovat ucelenou myšlenku nebo informaci. Důležité je také zachování objektivity a nestrannosti, autor by neměl do zprávy promítat své osobní postoje nebo emoce. Zpráva by měla poskytovat čtenáři všechny potřebné informace k pochopení události, ale zároveň by neměla být zbytečně rozvláčná.

V neposlední řadě je důležitým znakem zprávy její faktografická přesnost. Všechny uvedené informace musí být ověřitelné a založené na spolehlivých zdrojích. Autor zprávy nese odpovědnost za správnost předkládaných informací a měl by proto věnovat zvláštní pozornost jejich ověřování. Případné nejasnosti nebo nejistoty by měly být ve zprávě explicitně zmíněny.

Zpráva musí být stručná, výstižná a pravdivá. Nesmí obsahovat zbytečná slova ani domněnky. Pouze fakta a důležité informace, které čtenář potřebuje vědět.

Radmila Kopecká

Odpovědi na otázky kdo kde kdy

Při psaní zprávy jako slohového útvaru je naprosto zásadní zodpovědět základní otázky, které čtenáři poskytnou všechny podstatné informace. Nejdůležitější jsou odpovědi na otázky kdo, kde a kdy, bez nichž by zpráva postrádala svůj informační základ. Při sestavování zprávy musíme dbát na to, abychom tyto klíčové informace uvedli hned v úvodu textu, nejlépe v první větě nebo odstavci. Odpověď na otázku kdo identifikuje hlavní aktéry události nebo situace, o které informujeme. Může jít o konkrétní osoby, skupiny lidí, instituce nebo organizace. Je důležité uvést jejich přesné označení, případně funkci nebo roli v dané události.

Lokalizace události, tedy odpověď na otázku kde, pomáhá čtenáři zasadit informaci do prostorového kontextu. Měli bychom být co nejkonkrétnější - uvést přesnou adresu, název budovy, města či oblasti, kde se událost odehrála. Pokud je to relevantní, můžeme doplnit i bližší určení místa, například v hlavním sále městské knihovny nebo na náměstí před radnicí.

Časové určení, odpovídající na otázku kdy, je neméně důležitým prvkem zprávy. Datum a čas události musí být uvedeny přesně a jednoznačně. V případě, že informujeme o události, která se teprve uskuteční, je vhodné uvést i případné časové souvislosti nebo návaznosti na jiné události. Například den před zahájením městských slavností nebo v návaznosti na loňský úspěšný ročník.

Při formulování odpovědí na tyto základní otázky je třeba myslet na to, že zpráva musí být věcná, stručná a výstižná. Vyhýbáme se zbytečným odbočkám a subjektivním hodnocením. Všechny uvedené informace musí být ověřené a pravdivé. Je také důležité zachovat logickou posloupnost informací a jejich vzájemnou provázanost.

V praxi může vypadat úvod zprávy například takto: Členové městského zastupitelstva se ve čtvrtek 15. března 2025 v 10 hodin dopoledne sešli v zasedací místnosti radnice k mimořádnému jednání o rekonstrukci náměstí. Tato věta obsahuje všechny klíčové informace - kdo (členové městského zastupitelstva), kde (zasedací místnost radnice) a kdy (čtvrtek 15. března 2025, 10 hodin dopoledne).

Správné zodpovězení základních otázek tvoří páteř celé zprávy a umožňuje čtenáři rychle se zorientovat v poskytovaných informacích. Na tyto základní údaje pak navazují další podrobnosti, které zprávu rozvíjejí a doplňují o související informace. Vždy však platí, že bez jasných odpovědí na otázky kdo, kde a kdy nemůže zpráva splnit svůj základní informační účel a ztrácí na své hodnotě jako zpravodajský útvar.

Stručnost a věcnost textu

Při psaní zprávy jako slohového útvaru je naprosto zásadní dodržovat princip stručnosti a věcnosti. Text zprávy musí být formulován jasně a výstižně, bez zbytečných odbočení a subjektivních komentářů. Autor by měl předat informace čtenáři v co nejkompaktnější podobě, přičemž nesmí opomenout žádný důležitý detail. Věcnost textu se projevuje především v tom, že se pisatel drží faktů a objektivního popisu události či situace.

Základním předpokladem stručnosti je schopnost vystihnout podstatu sdělení bez nadměrného používání přídavných jmen a příslovců. Každé slovo v textu zprávy by mělo mít své opodstatnění a přinášet konkrétní informační hodnotu. Není žádoucí používat květnatá souvětí či složité větné konstrukce, které by mohly zastřít hlavní myšlenku sdělení. Text zprávy by měl být napsán tak, aby ho čtenář pochopil již při prvním čtení.

Věcnost textu se projevuje především v přesném chronologickém řazení událostí a jasném vyjádření příčinných souvislostí. Autor zprávy by měl používat konkrétní údaje, jako jsou data, časy, místa a jména zúčastněných osob. Tyto informace musí být ověřené a pravdivé. V textu zprávy není prostor pro domněnky, spekulace či osobní dojmy autora. Veškeré uvedené informace musí být podložené fakty.

Důležitým aspektem stručnosti a věcnosti je také správná volba jazykových prostředků. Text by měl být psán spisovným jazykem, ale není nutné používat složité odborné termíny, pokud nejsou pro pochopení zprávy nezbytné. Věty by měly být kratší a úderné, což přispívá k lepší srozumitelnosti textu. Je vhodné vyvarovat se používání obrazných pojmenování, metafor či přirovnání, které by mohly odvádět pozornost od hlavního sdělení.

Při dodržování principu stručnosti a věcnosti je také důležité správně strukturovat text. Jednotlivé odstavce by měly na sebe logicky navazovat a každý by měl obsahovat ucelenou myšlenku či informaci. První odstavec by měl obsahovat nejdůležitější informace, které odpovídají na základní otázky: co se stalo, kdy se to stalo, kde se to stalo a kdo byl účastníkem události. Následující odstavce pak rozvíjejí další podrobnosti v sestupném pořadí podle důležitosti.

V neposlední řadě je třeba zmínit, že stručnost a věcnost textu neznamená jeho ochuzení o důležité detaily. Naopak, správně napsaná zpráva by měla obsahovat všechny podstatné informace, ale předané v koncentrované podobě. Autor by měl být schopen rozlišit, které informace jsou pro čtenáře skutečně důležité a které jsou nadbytečné. Tato dovednost vyžaduje praxi a schopnost kritického myšlení.

Aktuálnost a pravdivost informací

Při psaní zprávy je naprosto zásadní věnovat maximální pozornost aktuálnosti a pravdivosti všech uváděných informací. Každá zpráva musí být založena na ověřených faktech a současných událostech, protože zastaralé nebo nepravdivé informace mohou významně poškodit důvěryhodnost autora i celého média. V dnešní době rychlého šíření informací je více než kdy jindy důležité ověřovat zdroje a pracovat pouze s důvěryhodnými informacemi.

Základním předpokladem kvalitní zprávy je její časová aktuálnost. Události by měly být popisovány bezprostředně po jejich vzniku nebo v co nejkratším možném časovém odstupu. Zpráva ztrácí na významu s postupujícím časem, proto je nutné dbát na rychlost zpracování při zachování přesnosti a objektivity. Autor zprávy musí být schopen rozlišit, které informace jsou skutečně aktuální a relevantní pro danou situaci.

Pravdivost informací je další klíčový aspekt, který nelze v žádném případě opomenout. Každý údaj uvedený ve zprávě musí být ověřitelný z minimálně dvou nezávislých zdrojů. Je nezbytné konfrontovat různé pohledy na danou událost a kriticky hodnotit získané informace. Autor zprávy by měl být schopen rozpoznat dezinformace a nepodléhat manipulativním technikám. V případě nejistoty je lepší informaci neuvést vůbec, než riskovat šíření nepravdivých zpráv.

Při ověřování informací je důležité pracovat s primárními zdroji, tedy přímými účastníky události, oficiálními dokumenty nebo důvěryhodnými institucemi. Sekundární zdroje mohou sloužit jako doplněk, ale nikdy by neměly být jediným podkladem pro zprávu. V současné mediální krajině je třeba být obzvláště obezřetný vůči informacím šířeným prostřednictvím sociálních sítí a neověřených internetových zdrojů.

Autor zprávy musí také zohlednit kontext události a její možné dopady. Je důležité prezentovat informace vyváženě a objektivně, bez osobních názorů nebo předpojatosti. Zpráva by měla odpovídat na základní otázky: co, kdo, kdy, kde, jak a proč. Každá z těchto otázek musí být zodpovězena pravdivě a přesně, s důrazem na faktickou správnost.

V případě zjištění chyby nebo nepřesnosti je nutné neprodleně provést opravu a informovat o ní čtenáře. Transparentnost a přiznání chyby jsou známkou profesionality a zodpovědného přístupu k novinářské práci. Pravidelná aktualizace informací a sledování vývoje události jsou nezbytnou součástí práce autora zprávy.

Při práci s citlivými informacemi je třeba dbát zvýšené opatrnosti a ověřovat si jejich pravdivost s ještě větší pečlivostí. Autor zprávy nese odpovědnost za případné důsledky zveřejnění nepravdivých nebo zavádějících informací. Proto je lepší věnovat více času důkladnému ověření faktů než riskovat poškození důvěryhodnosti nebo dokonce právní následky.

Objektivní pohled na událost či situaci

Při psaní zprávy je naprosto zásadní zachovat objektivní a nezaujatý pohled na popisovanou událost či situaci. Autor zprávy musí potlačit své osobní názory, emoce a hodnocení, aby čtenářům předal skutečně věrohodné a faktické informace. To znamená, že by se měl vyvarovat jakýchkoliv subjektivních komentářů nebo zabarvených výrazů, které by mohly ovlivnit čtenářovo vnímání situace. Základním pilířem správně napsané zprávy je přesnost a věcnost při popisu událostí.

Objektivita se projevuje především ve způsobu, jakým autor pracuje s informacemi. Všechna fakta musí být ověřená z důvěryhodných zdrojů a prezentována bez zkreslení. Je důležité uvádět přesné údaje, jako jsou data, časy, jména, místa a další konkrétní detaily, které pomohou čtenáři utvořit si jasný obraz o tom, co se skutečně stalo. Autor by měl vždy uvést zdroj informací, zejména pokud cituje něčí výroky nebo se odvolává na statistiky či průzkumy.

V případě, že zpráva informuje o události, kde existují protichůdné názory nebo konfliktní strany, je nezbytné dát prostor všem relevantním pohledům na situaci. Autor by měl prezentovat stanoviska všech zúčastněných stran vyváženým způsobem, aniž by některou z nich favorizoval nebo znevýhodňoval. To znamená, že by měl věnovat přiměřený prostor různým úhlům pohledu a nechat na čtenáři, aby si utvořil vlastní názor.

Při zachování objektivity je také důležité používat neutrální jazyk a vyhnout se expresivním výrazům. Místo hodnotících přídavných jmen jako šokující, skandální nebo neuvěřitelný by měl autor volit neutrální popisné výrazy. Fakta by měla mluvit sama za sebe, bez potřeby je dramatizovat nebo zdůrazňovat emocionálně zabarvenými slovy.

V neposlední řadě je třeba zmínit, že objektivita neznamená nudu nebo suchost textu. I objektivně napsaná zpráva může být zajímavá a poutavá, pokud je dobře strukturovaná a obsahuje všechny relevantní informace podané srozumitelným způsobem. Důležité je zachovat logickou posloupnost událostí a jasně oddělit fakta od případných komentářů nebo doplňujících informací.

Pro zachování objektivity je také klíčové vyvarovat se spekulací a domněnek. Pokud některé informace nejsou zcela jasné nebo potvrzené, je lepší to přímo uvést, než se uchylovat k dohadům. V případě nejistoty lze použít formulace jako podle dostupných informací nebo z dosavadního šetření vyplývá, které jasně naznačují, že jde o průběžný stav poznání.

Struktura zprávy - úvod jádro závěr

Zpráva jako slohový útvar má jasně danou strukturu, která se skládá ze tří základních částí - úvodu, jádra a závěru. Každá z těchto částí má svůj specifický účel a společně vytvářejí komplexní informační celek. V úvodní části zprávy se čtenář seznamuje se základními fakty o události nebo situaci, o které zpráva pojednává. Zde se obvykle nachází odpovědi na základní otázky: kdy a kde se událost stala, kdo jsou hlavní aktéři a co se vlastně odehrálo. Úvod by měl být stručný, ale zároveň dostatečně informativní, aby vzbudil zájem čtenáře a poskytl mu základní orientaci v tématu.

Jádro zprávy představuje nejobsáhlejší část, kde se detailně rozvíjí téma nastíněné v úvodu. V této části se postupně odkrývají podrobnosti události, popisují se okolnosti, uvádějí se případné příčiny a následky. Je důležité, aby informace byly prezentovány logicky a chronologicky, což umožňuje čtenáři snadno sledovat vývoj události. Jádro zprávy by mělo obsahovat všechny relevantní detaily, včetně případných citací účastníků nebo svědků události. Důležité je zachovat objektivitu a nezabíhat do zbytečných podrobností, které by mohly odvádět pozornost od hlavního sdělení.

Závěrečná část zprávy slouží k shrnutí nejdůležitějších informací a případnému nastínění dalšího vývoje situace. V závěru můžeme také uvést dodatečné informace, které doplňují celkový obraz události, například reakce odpovědných osob nebo institucí, případně očekávané důsledky. Závěr by měl být výstižný a neměl by přinášet žádné zásadně nové informace, které nebyly zmíněny v předchozích částech.

Při psaní zprávy je klíčové dodržovat zásadu objektivity a věcnosti. Text by měl být psán neutrálním jazykem bez emotivně zabarvených výrazů. Autor zprávy by se měl vyvarovat vlastních hodnocení a komentářů, které by mohly ovlivnit čtenářovo vnímání události. Důležitá je také přehlednost a srozumitelnost textu - věty by měly být jasné a jednoznačné, bez zbytečných složitých konstrukcí.

V rámci struktury zprávy je také důležité věnovat pozornost formální stránce textu. Odstavce by měly být logicky členěné a měly by na sebe plynule navazovat. Každý odstavec by měl obsahovat ucelenou myšlenku nebo informaci. Při psaní je vhodné používat spisovný jazyk a dbát na správnou interpunkci. Text zprávy by měl být konzistentní v používání časů - většinou se používá čas minulý, případně přítomný při popisu aktuálních událostí.

Správně strukturovaná zpráva umožňuje čtenáři rychle se orientovat v textu a získat potřebné informace. Zatímco úvod poskytuje základní přehled, jádro nabízí detailní pohled na událost a závěr celou zprávu vhodně uzavírá a shrnuje. Tato třídílná struktura je osvědčeným formátem, který zajišťuje, že zpráva splní svůj hlavní účel - informovat čtenáře jasným a srozumitelným způsobem o dané události nebo situaci.

Časté použití přítomného času

V rámci zprávy jako slohového útvaru se setkáváme s výrazným využitím přítomného času, který dodává textu bezprostřednost a živost. Přítomný čas je základním stavebním kamenem zprávy, neboť umožňuje čtenáři vnímat popisované události, jako by se odehrávaly právě teď. Když píšeme zprávu, používáme přítomný čas k vytvoření pocitu aktuálnosti a naléhavosti sdělení, což je pro tento slohový útvar charakteristické.

Autor zprávy často využívá přítomný čas i při popisu událostí, které se již odehrály, což vytváří tzv. historický prézens. Tento stylistický prostředek umožňuje čtenáři lépe se vcítit do popisované situace a prožívat ji společně s aktéry událostí. Například místo Starosta včera přestřihl pásku použijeme Starosta přestřihává pásku, čímž celou scénu oživujeme a přibližujeme čtenáři.

V současné žurnalistické praxi se přítomný čas stal standardem především v titulcích a úvodních odstavcích zpráv. Dynamičnost přítomného času pomáhá udržet pozornost čtenáře a vytváří dojem, že informace jsou stále aktuální a relevantní. Když píšeme o probíhajících procesech nebo dlouhodobých stavech, přítomný čas je naprosto nezbytný, protože nejlépe vystihuje kontinuitu děje.

Použití přítomného času ve zprávě také napomáhá k lepší srozumitelnosti textu. Čtenář se lépe orientuje v časové posloupnosti událostí, když jsou hlavní děje popisovány v přítomném čase a doplňující informace v čase minulém nebo budoucím. Tento kontrast časů pomáhá hierarchizovat informace a zdůraznit to nejpodstatnější.

V případě zpráv z různých jednání nebo konferencí přítomný čas dodává textu na důležitosti a oficiálnosti. Když píšeme Rada města schvaluje návrh místo Rada města schválila návrh, vytváříme dojem, že rozhodnutí je definitivní a stále platné. Podobně při popisu nových zjištění nebo vědeckých objevů přítomný čas zdůrazňuje jejich trvalou platnost a význam.

Správné používání přítomného času ve zprávě vyžaduje cit pro jazyk a kontext. Je třeba rozlišovat mezi situacemi, kdy je jeho použití vhodné a kdy by naopak působilo rušivě nebo nepřirozeně. Například při popisu chronologické posloupnosti událostí může být vhodnější držet se minulého času, zatímco při shrnutí hlavních bodů nebo závěrů je přítomný čas často efektivnější.

Přítomný čas také pomáhá při vytváření objektivity zprávy. Tím, že události popisujeme v přítomném čase, jako by se odehrávaly před našima očima, minimalizujeme subjektivní interpretaci a držíme se faktického popisu situace. To je zvláště důležité u zpravodajských textů, kde je objektivita jedním z hlavních požadavků.

Rozdíl mezi zprávou a oznámením

Zpráva a oznámení jsou dva důležité komunikační útvary, které se v některých aspektech podobají, ale mají své specifické charakteristiky a použití. Zpráva je obsáhlejší útvar, který podrobně informuje o určité události nebo situaci, zatímco oznámení je stručnější a má především informativní charakter. Při psaní zprávy je důležité dodržovat základní pravidlo - odpovědět na otázky kdo, co, kdy, kde, jak a proč. Zpráva často obsahuje i dodatečné informace, které pomohou čtenáři lépe pochopit souvislosti a kontext dané události.

Oznámení je naopak charakteristické svojí stručností a věcností. Jeho hlavním účelem je rychle a jasně sdělit základní informace bez zbytečných podrobností. Zatímco zpráva může obsahovat citace, přímou řeč nebo subjektivní hodnocení situace, oznámení se těmto prvkům vyhýbá a drží se striktně faktů. Zpráva také často pracuje s chronologickým uspořádáním událostí a může obsahovat i background informace, které pomohou čtenáři lépe pochopit souvislosti.

Důležitým rozdílem je také formální stránka obou útvarů. Zpráva může být psána živějším jazykem, může obsahovat zajímavé detaily a může být doplněna o citace nebo názory účastníků události. Naproti tomu oznámení používá formální, administrativní jazyk a vyhýbá se jakýmkoliv emotivním prvkům. V oznámení najdeme především holá fakta, jako jsou datum, čas, místo a základní popis události nebo situace.

Z hlediska struktury je zpráva obvykle členěna do několika odstavců, přičemž nejdůležitější informace jsou uvedeny hned v úvodu. Následující odstavce pak přinášejí další podrobnosti a souvislosti. Oznámení většinou vystačí s jedním nebo dvěma odstavci, protože jeho cílem je pouze informovat o základních faktech. Zpráva může obsahovat i titulky, mezititulky nebo perex, zatímco oznámení tyto prvky zpravidla nevyužívá.

V praxi se můžeme setkat s různými typy zpráv - od krátkých zpráv v denním tisku až po rozsáhlé analytické zprávy. Každá z nich má své specifické požadavky na formu a obsah. Zpráva by měla být objektivní, věcná a přesná, ale zároveň může obsahovat i prvky, které ji činí zajímavější a čtivější pro příjemce. Oznámení naproti tomu slouží především k rychlému předání informace a jeho forma je více standardizovaná.

Při psaní zprávy je také důležité myslet na cílovou skupinu čtenářů a tomu přizpůsobit jak obsah, tak i formu sdělení. Zatímco oznámení je většinou určeno širší veřejnosti a jeho forma je proto univerzální, zpráva může být přizpůsobena konkrétní skupině čtenářů, ať už jde o odbornou veřejnost nebo běžné čtenáře denního tisku. Toto přizpůsobení se projevuje především ve volbě jazyka a míře podrobnosti poskytovaných informací.

Příklady zpráv z médií a tisku

V dnešní mediální krajině se setkáváme s různorodými zprávami, které nás informují o aktuálním dění. Zprávy z médií a tisku musí dodržovat základní pravidla žurnalistiky, tedy především odpovídat na klíčové otázky: kdo, co, kdy, kde, jak a proč. Například Česká tisková kancelář přinesla včera večer zprávu o mimořádném jednání vlády ohledně energetické krize. Informovala o konkrétních krocích kabinetu a jejich dopadu na běžné občany. Zpráva obsahovala přesné časové určení, místo jednání, jména zúčastněných ministrů a konkrétní přijatá opatření.

Regionální deník Moravský den publikoval zprávu o otevření nového kulturního centra v Olomouci. Text obsahoval všechny podstatné informace o slavnostním ceremoniálu, rozpočtu projektu a plánovaném kulturním programu. Nechyběly ani reakce místních obyvatel a vyjádření městských zastupitelů. Důležitým prvkem každé zprávy je její aktuálnost a věcnost. Sportovní redakce České televize přinesla bezprostředně po skončení zápasu informaci o vítězství českých hokejistů na mistrovství světa, včetně statistik, rozhovorů s hráči a trenérem.

V oblasti ekonomického zpravodajství server iHned.cz informoval o fúzi dvou významných českých společností. Zpráva obsahovala detailní analýzu dopadu spojení na trh, vyjádření ekonomických expertů a předpokládaný vývoj v následujících měsících. Meteorologický ústav vydal zprávu varující před příchodem silných bouřek, která zahrnovala přesné časové údaje, předpokládanou intenzitu srážek a doporučení pro obyvatele zasažených oblastí.

Kvalitní zpráva musí být objektivní a nezabarvená osobními názory autora. Příkladem může být článek v Lidových novinách o protestní akci odborářů, který představil argumenty obou stran sporu a zdržel se hodnotících komentářů. Deník Metro přinesl zprávu o dopravní nehodě na pražské magistrále, kde přesně popsal okolnosti nehody, počet zraněných osob a následná dopravní omezení.

Zpravodajský portál Novinky.cz publikoval obsáhlou zprávu o výsledcích vědeckého výzkumu českých vědců v oblasti léčby rakoviny. Text obsahoval vyjádření vedoucího výzkumného týmu, popis metodologie a možné dopady objevu na současnou medicínu. Regionální televize přinesla zprávu o zahájení rekonstrukce historického náměstí, včetně harmonogramu prací, rozpočtu a plánovaných objížděk. Všechny tyto příklady demonstrují, jak by měla být zpráva strukturována - od nejdůležitějších informací po doplňující detaily, vždy s důrazem na faktickou správnost a relevanci pro čtenáře či diváky.